), zvonící paklíče u pasu se staly hudbou mému uchu. A když uvidím nějakého známého kamaráda, dřív než si mě všimne vplížím se mu za zády a sleduji kam jde využívajíc rytmů jeho chůze, čím déle tím lépe, pak je z toho náramná legrace. No dost o tom, mám to prostě rád.Zdálo se mi, že jsem se vplížil přes plot na velmi dobře hlídaný pozemek se psy a mnoha dalšími bezpečnostními prvky. Když jsem byl na tom místě, tak se mi vybavil dávný sen který se tam odehrál. V tom snu mě tam už jednou hlídači chytili. Později jsem si uvědomil, že jakýkoli zapomenutý sen si lze vybavit z jiného snu, jen když navštívíte místo kde se odehrál. Nejen, že si ho můžete vybavit, on se může i znova přehrát, což se i stalo. Přesto, že jsem byl částečně bdělý, měl jsem pocit, že to je skutečné a že mi jde opravdu o hubu. Věděl jsem, že spím v posteli, ale byl jsem natolik zmatený, věříce, že jsem se v tom snu zhmotnil do reality
. No a když můj pohyb zaznamenalo čidlo a spustilo poplach, překvapilo mě to natolik, že jsem nebyl skoro vůbec schopen pohybu (to se mi už dlouho nestalo). Pak jsem se uklidnil a přemýšlel co dál. Zdálo se mi, že to směřuje do transu, tak jsem se rozhodl zmizet probuzením, já jsem fakt myslel, že tam skutečně jsem. Kéž by se mi tak těžko probouzelo z bdělých snů častěji, šlo to hrozně pomalu. Výsledek byl takový, že jsem částečně zůstal ve snu, částečně v transu a něco ve skutečnosti. Vnímal jsem obraz i ostatní smysly snu a přitom měl otevřené oči a viděl skutečnost. Čas běžel sekaně a můj v realitě plynulý pohyb rukama jsem vnímal hrubě trhaně- vteřinu se hýbaly, další vteřinu se čas zastavil, nejenže jsem to cítil, ale dokonce jsem to i viděl (poloha embrya). Celé to trvalo dost dlouho a já jsem tak zažil moje zatím nejpozoruhodnější časové zkreslení, přirovnal bych to k počítači jenž si koleduje o restart. Vím jak vypadá klasické probuzení z nechtěného transu (ve stresu), tohle bylo podobné ale mnohem drsnější. Nechápu jak jsem mohl být lucidní a přitom věřit, že se ty následky nějak projeví.