Pojďme si navzájem vyměnit, nějaké ty zkušenosti.
Napsal: sob, 21. lis 2015, 22:39
Ahoj,
už je to přeci jen nějakou dobu, co jsem sem psala, že nejsem na AC připravená, jelikož by se mi to už musela povést.
Dlouho jsem přemýšlela, co bych sem napsala, ale stále jsem váhala a popravdě ani nevěděla, co pořádně napsat, abych trochu pomohla(vložením vlastních zkušeností)těm z vás, kteří by za pomoc byli rádi a aby text byl přiměřeně dlouhý. Nebudu sem vypisovat vše, jelikož věřím, že pokud jste připraveni a nebo jste si některými kroky už prošli, že až nadejte ta správná chvíle budete mít své vlastní zážitky, takže by vám zážitky někoho jiného byli celkem k ničemu(dokud sám člověk neprožije, nemá to žádný význam a byla by to jen oboustraná ztráta času).
V případě těch, kteří nechtějí používat různé látky, je další z možností vytrvat a neztrácet naději. Občas je to těžké, u mě to nebylo jiné, byla a jsem stále chybovačná, ale bez toho by se člověk nikam nedostal, prostě musíme chybovat, abychom pochopili. Dělala jsem hodně dlouho chybu typu, honem, rychle už, aby to bylo. Nic nelze uchvátat, většinou místo, aby člověk došel k cíli, dostane ho to zpět na startovní čáru a tak to bylo nějakou dobu u mě, než jsem pochopila, že do tohoto prostě nedočkavost nepatří, dokonce tam ani nepatří přílišná radost, která se mě zmocnila, když jsem byla teprve na samém začátku a začalo se dít něco neobvyklého, na co nejsem zvyklá. Dnes už je to pro mě zcela běžné, ale předtím to bylo něco úžasného. Někdy se mě zmocňoval strach a měla jsem hned rozbušení srdce. Většinou to způsobovalo, uvědomění si, že mělce dýchám a nebo, že až vylezu, že mě někdo lapí nebo že uvidím něco hnusného. Teď už vím, že jsme chráněni naší nepřipraveností a tak je to u všeho, když na něco člověk není připravený, většinou se mu nevede něčeho dosáhnout. A když vytrváte, tak většinou se dostaví nějaký posun, ale třeba si ho ani nevšimnete.
Já jsem si třeba nevšimla, že když jsem byla malé dítě, tak jsem pravděpodobně prožívala LD, myslela jsem, že jsou to normální sny. Je možné, že to co jsem považovala za LD je vlastně AC, jen mám k tomu navíc tělo.
Možná, že to, co očekáváme je prostě nemožné, jelikož to, co očekáváme, můžeme už prožívat, jen o tom nevíme nebo to tomu nepřipisujeme. A proto tu jsou druzí, kteří mohou pomoci nám odhalit pravdu a já věřím, že si vzájemně dokážeme pomoci a tu pravdu odhalit.
Pokud by jste měli nějaký komentář či dotazy, tak se ptejte, vypsala jsem sem pouze to, co si myslím, že je zatím dostačující a pro některé z vás, i tak přínostné.
už je to přeci jen nějakou dobu, co jsem sem psala, že nejsem na AC připravená, jelikož by se mi to už musela povést.
Dlouho jsem přemýšlela, co bych sem napsala, ale stále jsem váhala a popravdě ani nevěděla, co pořádně napsat, abych trochu pomohla(vložením vlastních zkušeností)těm z vás, kteří by za pomoc byli rádi a aby text byl přiměřeně dlouhý. Nebudu sem vypisovat vše, jelikož věřím, že pokud jste připraveni a nebo jste si některými kroky už prošli, že až nadejte ta správná chvíle budete mít své vlastní zážitky, takže by vám zážitky někoho jiného byli celkem k ničemu(dokud sám člověk neprožije, nemá to žádný význam a byla by to jen oboustraná ztráta času).
V případě těch, kteří nechtějí používat různé látky, je další z možností vytrvat a neztrácet naději. Občas je to těžké, u mě to nebylo jiné, byla a jsem stále chybovačná, ale bez toho by se člověk nikam nedostal, prostě musíme chybovat, abychom pochopili. Dělala jsem hodně dlouho chybu typu, honem, rychle už, aby to bylo. Nic nelze uchvátat, většinou místo, aby člověk došel k cíli, dostane ho to zpět na startovní čáru a tak to bylo nějakou dobu u mě, než jsem pochopila, že do tohoto prostě nedočkavost nepatří, dokonce tam ani nepatří přílišná radost, která se mě zmocnila, když jsem byla teprve na samém začátku a začalo se dít něco neobvyklého, na co nejsem zvyklá. Dnes už je to pro mě zcela běžné, ale předtím to bylo něco úžasného. Někdy se mě zmocňoval strach a měla jsem hned rozbušení srdce. Většinou to způsobovalo, uvědomění si, že mělce dýchám a nebo, že až vylezu, že mě někdo lapí nebo že uvidím něco hnusného. Teď už vím, že jsme chráněni naší nepřipraveností a tak je to u všeho, když na něco člověk není připravený, většinou se mu nevede něčeho dosáhnout. A když vytrváte, tak většinou se dostaví nějaký posun, ale třeba si ho ani nevšimnete.
Já jsem si třeba nevšimla, že když jsem byla malé dítě, tak jsem pravděpodobně prožívala LD, myslela jsem, že jsou to normální sny. Je možné, že to co jsem považovala za LD je vlastně AC, jen mám k tomu navíc tělo.
Možná, že to, co očekáváme je prostě nemožné, jelikož to, co očekáváme, můžeme už prožívat, jen o tom nevíme nebo to tomu nepřipisujeme. A proto tu jsou druzí, kteří mohou pomoci nám odhalit pravdu a já věřím, že si vzájemně dokážeme pomoci a tu pravdu odhalit.
Pokud by jste měli nějaký komentář či dotazy, tak se ptejte, vypsala jsem sem pouze to, co si myslím, že je zatím dostačující a pro některé z vás, i tak přínostné.