diky Sunny
Tak a je to. Vydrzel jsem to od pondelka do patku. Dam taky svuj maly report
Do Jeseniku jsem dorazil asi v osm hodin vecer. Za chvili se melo stmivat a tak jsem sel rovnou po ztezce, ktera sikovne vede hnedka od nadrazi a mel jsem v umyslu dostat se mimo mesto na nejaky paloucek, kde bych mohl prespat. Potkal jsem ovsem jednoho roma, ktery me pozadal o cigaretu - tedy dal jsem mu ji vymenou za jednu cennou radu - zeptal jsem se ho, kde je sever, abych mohl zorientovat mapu. Bohuzel ani on sam nevedel. Zato se k nemu pridali dva jeho kamaradi, z nichz jeden byl tak smely a pozadal me o dalsi cigaretu. Poradili mi, kde je vhodne misto na prespani a taky mi nabidli, ze muzu prespat u nich. Tedy samozrejme jsem jen podekoval a sel pryc. O nejakou dobu pozdeji jsem dorazil na rozhrani lesa a louky, ze ktere byl pekny vyhled na cele mesto. Zde probehla ma prvni noc. Asi okolo 11 hodiny vecer zacaly vsude houkat sireny - rikal jsem si, ze na zkousku siren je precijen trochu pozde a tak jsem mel obavy, zda nevznikl nejaky mezinarodni konflikt... nakonec vsechno dobre dopadlo a ja se rano probudil cisty a svezi. Druhy den jsem zmenil sve stanoviste a dostal jsem se nekde do oblasti, kde se nachazeji Certovy kameny. Byl to hezky lesik, s peknym potuckem (i pitnou vodou) a na malem vyvyseni se nachazel pekny skalni utvar. Toto se stalo mym utocistem az do sameho konce meho vyletu. Nebudu dale rozmazavat tyhle me zazitky, takze hned reknu, co mi tenhle poustevni vylet dal a co mi vzal.
1. Prvni dva/tri dny me bylo smutno po domove a pripadal jsem si prilis sam. Nicmene doma jsem take sam, s kamarady uz moc ven nechodim a tak me napadlo, po cem se mi to vlastne styska a co je ten divny pocit, se kterym jsem se setkal snad poprve. Tohle byl tedy pro mne objev cislo jedna: tuhle emoci jsem jeste vubec neznal. Nicmene potlacil jsem to a bylo to zase vsechno v poradku. Zjistil jsem, ze se mi ve skutecnosti styskalo po mych zvyklostech, ne primo po domove.
2. V prubehu cele te doby jsem drzel pust (5 dni) - coz mi ulehcilo problematiku prisunu potravy. Ale psychycky jsem to nenesl prilis dobre, protoze mi chvilemi nebylo dobre od zaludku (v zacatciuch pustu to tak je) a taky jsem nemel moc co delat.
3. Uvedomil jsem si nektere veci se mnou samym, jak pusobi a tak dale. Ale to jsou me vnitrni veci a kdybych to rozebiral, stejne tomu vetsina nebude rozumet, protoze se o tyhle aspekty introspekce, jak se tomu rika, lide z techto komunit stejne prilis nezajimaji
4. Veci, ktere jsem od tehle vypravy cekal, jsem neobdrzel. Nebylo to vsechno tak jednoduche, jak jsem si myslel. Nicmene pochopil jsem jednu vec: takovyto odchod do ustrani toho moc neresi.
5. Jedna obzvlaste dulezita vec. kdyz jsem prijel zpatky do mesta, uz v tramvaji jsem zacinal pocitovat velky tlak na moji mysl od okolnich lidi. Kdyz v tomhle "mentalnim smogu" clovek zije, neprijde mu to, ale je to skutecne tak. Lide proste negativne pusobi jeden na druheho svymi ruznymi nekalymi myslenkami, ktere vytvari pole a to zasahuje do vsech lidi, zvirat i veci okolo a ten tlak na moji hlavu byla snaha vzdorovat tomu, ale i tak jsem semtam ztratil pozornost a k memu udesu se vynorily zle myslenky, o ktere jsem v prubehu meho osamostatneneho pobytu v lese ani nezavadil. Jestli jste videli film Jaro, leto, podzim, zima a zase jaro - pochopil jsem, v jake situaci se ocitl mlady mnich, kdyz s takrka neposkvrneneho prostredi odesel do velkeho mesta a jeho mysl na to proste nebyla zvykla a nemohla tmu odolat (spachal vrazdu).
6. Temer celou tu dobu jsem nekouril a uz asi ani nebudu
to je z meho vyletu vsechno
mala vsuvka: objevil jsem, sic velice povrchne, jaky mechanismus pusobi na zvirata, napriklad na psy. Zname porekadlo "jaky pan, takovy pes" - a v praxi to tak dokonce opravdu je. Pes je vzdy verny svemu panovi, at uz je jeho pan jakykoli. Pes prijme vsechno co mu dava jeho pan prave z toho pole, ktere jeho pan vytvari. To pole je odrazem jeho mysleni a tak kdyz je pes uz od narozeni vystaven tomuto poli a nedokaze mu vzdorovat, to pole ho samozrejme ovlivni. A tak je pes svym zpusobem odrazem toho, co je jeho pan, nebo rodina ve ktere ten pes je. V jakem stavu bude clovek v rodine, ve ktere se uz jako docela male dite narodi? Co vsechno mu to pole zacne uz v okamziku jeho narozeni delat? V buddhismu maji prislovi, ktere zni nejak takto: "Buddhovo svetlo zari vsude, spravnost a spravedlnost napravuje vsechny ochylky". No neni to uzasne? Vyplyva z toho spousta veci. Napriklad, jestli s duchovnim rustem roste sila clovekova pole, jak mu muze byt dovolen duchovni rust, kdyz mysl nevyhovuje pozadavkum te duchovni urovne? Kdyby to slo bez toho, byla by to katastrofa. Ten clovek by jen pusobenim sveho pole nadelal ve svem okoli spoustu neporadku. Coz nam muze rict neco o podstate duchovniho rustu, ale neprozradim prilis mnoho
(ani toho prilis mnoho nevim)