Může to souviset?

Uživatelský avatar
carlos
Příspěvky: 92
Registrován: sob, 25. zář 2010, 16:57
Kontaktovat uživatele:

Může to souviset?

Příspěvekod carlos » ned, 07. dub 2013, 21:46

Než se dostanu k jádru toho, co chci říct, bude to trochu delší povídání tak se pohodlně usaďte. :)

Začalo to asi v pátek okolo mého příjezdu do Brna okolo druhé odpolední. Na nádraží jsem si dal něco málo na svačinu, nasednu na šalinu (12) cesta mi jí trvá na Červinkovu asi 20-30minut v závislosti na provozu. Nastoupím do druhého vozu soupravy s tím, že se budu dívat pro změnu dozadu. Po nastoupení se mi cosi nezdálo, připadala mi jakási nízká a neměl jsem z toho dobrý pocit. Jenomže mi jaksi záhadn začně mizet energie, mám co dělat abych se udržel vzhůru, zastávku před Červinkovou se mi podaří zmobilizovat poslední zbytky sil, vystoupím, během cesty k VUT se jakš takš vzpamatuju, mám ještě nějaký čas, tak se tam procházím, zase mi dojde energie, skoro celý kurz mám co dělat abych se udržel při vědomí, z počítání není nic, jenom více méně opisuju co je na tabuli, zlepšilo se to asi na poslední půl hodinu.

Jedu šalinou, myslím, že je to ta stejná souprava, jenom jsem nastoupil do do prvního vozu (kolik je v Brně růžových Maner šalin?), ikdyž jedu ve stoje, jenomže z cesty si skoro nic nepamatuju, jenom dva semafory a to, jak jsem se divil, že už je další zastávka Hlavní nádraží. Znovu mám problémy s energií, přeskakuju pořád na chvilky do "úsporného režimu". Poznám to, jako by mi bylo fyzické tělo o číslo větší, jako bych měl pod kůží nacpaný najaký izolační materiál (jakousi bílou vrstvu, tak půl centimetru silnou) Když vystoupím, zase se to o něco zlepší. Samozřejmě nestíhám rychlík, musím čekat hodinu na ECčko (Slovenská strtela), kterým normáln jezdím, to má zpoždění 55minut, jedu teda rychlíkem 20:36. Cítím, že se zase něco děje, ale není to něco významného, jenom mám pocit, že bych mohl meditovat.

Včera celý den nic, až na dost podivnou příhodu, mám zavřené okno, topení zaplé, počítač taky slušně topí, na ruce cítím studený průvan, otočím se ke dveřím, jsou zavřené, trvá to maximálně pár minut, spíš maximálně minutu. Pak zase nic, okolo půlnoci jdu spat, ležím v posteli, pořád jsem byl víc vzhůru, než v limbu, vidím, že jsem na nějaké louce, kolem jsou stromy, les, (že je to v Japonsku mě napadlo, ale asi jenom protože jsem si tak pro radost nareslil včera takový obrázek, brána Tori, tvarované stromy, schody, altán. A asi i protože píšu takovou povídku, to je vedlejší). Vidím jakousi asi o hlav vyšší černou siluetu, lehce se to podobá mimozemšťanovi, jenom hlau to má v normálních lidských rozměrech (asi), vím, že je to něco zlého, instinktivně se po tom vrhám, nějak se mi to podaří dostat na zem vidím svoje ruce, podle všeho mám na sobě nějaké staré brnění, neevropské (není to to co se představí pod pojmem brnění, daleko blíž to má k starověkým šupinovým zbrojím, nebo právě čínským a japonským). Vidím, že je na něm i zelená barva, kovové části, které mají chranit ruku, dvě destičky, dlouhé kosodélníky kryly hřbet dlaně, byly na nich nějaké symboly (??makedonská hvězda?? nebo něco hodně podobného) jsou zkorodované do tmavohněda.

Jak to mám pod sebou na zemi, cítím, že to nesmí přežít, první je to černé jak uhlí, budám do toho nožem, zhruba tam kde by mělo být srdce, zkouší to na sebe vzít podobu jednoho známého, ne nepřestávám, průhlední to, vidím skrz to, nemá to orgány jen kostru, myslím že je to mrtvé. Zezadu mi naprosto černá ruka toho šahá na rameno, otáčím se, teď si nepamatuju co se dělo, vím, že mě v reálném světě začal uprostřed čela pálit bod, malý, cítím že je to přesně kruhové a že se mi kolem toho zvedá maso, takže to bylo asi zavnitř ven, jako by se mi tam propaloval laser, nebo svazek mikrovln, jak dlouho to trvalo nevím, deset vteřin, minutu?

Tak nevím, jestli se na mě něco přilepilo, nebo jestli jsou to na sobě nezávislé věci. Uvidím, jestli se to bude dneska opakovat.

Zpět na “Obrana a příprava”

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 hosti