astralni-cestovani.org

Ahoj,
máte někdo zkušenosti s takovým tím stavem, kdy při zkoušení AC vám brání takový ten záškub, takový jakoby sebezáchovný škubnutí, když člověk cítí sebemenší odpojení od těla? Ehm, koukám, že moje vyjadřovací schopnosti jsou prachmizerný xD. Také se to týká dýchání - při velice hlubokém uvolnění a prohloubení vědomí, když se začne něco dít si náhle uvědomím, že nedýchám - a to mě zmate. Vím, že astrální tělo dýchání nepotřebuje, ale fyzické plíce samozřejmě jo. Najednou se leknu, že nevím co mám dělat a jsem zpět na zemi xD. Tuším, že je v tom právě strach ze smrti, ten podvědomý - jakože duše má to odpojení astrálního těla spojené s opouštěním těla hmotného a tak se nějak, jakkoli brání. Jak se na tom pracuje? A prosím, LD nepište, o to se pokouším u bůhví jak dlouho a stále nic, takže něco jednoduššího (pokud ovšem v tomto ,oboru´ něco takového existuje ).

Nemám zrovna přímou odpověd, ale i tak. Asi vím co myslíš, taky mam občas pocit, že nedýchám, nebo se na něco koncentruji a vypadá to, že nevědomě zadržuju dech na dlouhou dobu..následuje probrání se s hektickým lapáním po dechu. Můj názor je, že by se to možná dalo zmírnit tím, že se člověk soustředuje na dýchání, pomalé a plynulé...ten šok pak není tak otřesný. Ale je to pouze muj názor:-)

Upřímně.. Aby jsi se udržel mimo tělo, tak by jsi vůbec celkově neměl moc zasahovat do toho co se děje.. Zejména, když vylézáš z těla, měl by jsi tak nějak počkat, až se to stane spíš samo od sebe. Po tom co jsi mimo tělo, by jsi se měl co nejvíc soustředit na to, co se děje. Uvědomit si své astrální tělo a svoji polohu. Co je kolem Tebe. Snažit si to zapamatovat, maximálně se soustředit a hlavně zbytečně se nesnažit o nic jiného než je změna stavu mysli. Při získání dostatečné bdělosti v AC, když už tělo dobře cítíš, tak se podívej na svoje ruce. Zkus hýbat prsty a to i jednotlivě.. To je základ.. Je to opravdu důležité.. proto že pak chceš třeba něco uchopit a ty pohneš fyzickou rukou.. a jsi zpátky..

Skubnuti pokud je to treba subnuti svalu tak ignorovat "tělo" jen testuje jestly už spiš taky to občas nastava pri prudkym uvolněni svalu.Pomuže svaly dobře uvolnit pred a na začatku cvičeni.

Dech občas se zastavi ale vetšinou beži dala ty ho jen nevnimaš a zpanikařiš že nedychaš
duleži vedet že te to nenecha se udusit zatims to pokaždy prežil vetšinou to časem mizi samo jak zařiješ nekolikrat už viš že se vratiš a riziko tam neni.
Pracovat na tom tim že si uvedomiš že tam riziko neni a žes to zatim vždy přežil .
Da se sice pracovat i na tom stechu ze smrt ale to je obecne težšia neni to nutne potreba .


---------
zebyja

tady nesouhlasim zasahovat je občas potreba a to jak na to dostat se ztela tak se tam udržet ale neni to obecny a zasah musi byt vždy podle situace

pokud "opuštiš tělo" tak je oprvdu lepši v nekterejch pripadech počkat bohužel ne u všech protože u neketrejch lid by k tomu prechodu nedošlo .
Zásah u "opušteni těla" hone zaleži na tom jak moc to fyzicky vnimaš pokud je vnimni fyz tela stale intenzivni tak nejde použit techniku prevaleni nebo pohybu ruky protože by se okažite pohla fyzická nbo v ni aspon vzrostlo napeti a tim padem vetšinou konec. Jde použit vizualizacea techniky za použiti vnejší síly treba magnet, gravitace ...

Podivat se na ruce co nejdriv ale tim že zmšniš pohled na ruce ne že daš ruce pred oči hybat s nima mužeš až když je uvidiš .

Zebyja..zaujal mě tvuj popis vystupování z těla..s tím mám trochu problém, bud vystoupím aniž bych si nějaký posun vubec uvědomila nebo a to častěji, zůstávám stále v těle a no...jak to říct? celý ten neviditelný svět sleduji ze svého těla. Jak tvrdí ATA pokud bych se jen snažila pohnout rukou, byla bych zpět. Podle mých začátečnických poznatků mi to spíš přijde jak tu už kdosi citoval jednoho autora, že pocit že vystupujeme z těla je jen jakýsi vjem. Podle mě zustavame stále v těle, ale je to jen můj názor:-)

Vnimani těla stejne tak vnimnai astralniho těla a jeho vystup sjou jen projekce na zakade dat.
Takž neni vubec nutny nečim vystupovat jen se preladit na jinej droj informcia vybrat jak je zobrazit.

Pokud jde o presnost vnimanejch informaci tak je z teoretickyho heldiska je mnohem lepši zustat v těle a použit vnimni pomoci pocitu,myšlenk a videni na dalku než "vystoupit z těla" a jit se tam podivat,
Teorie je založena na predpokladu že zažitek v AC je jen projekci na zakade dat. Pokud v Ac otevřeme treba dveře do nezname oblasti tak již cekame plneformovnej obraz a pokud pro nej nejsou data "z astrálu"
tak to podvedomi doplni.Když se použije videni na dalku tak nečekame plne formovenj obraz a ten se muže postupne po časetech formovat a menit podle toho jak přicházejí další infromace "z astrálu".

Dobře. No dobře. A o čem to tedy ve skutečnosti je? Hraje v tom snad roli strach, připravenost, úroveň vědomí, trénink? A kam mám tedy vlastně při cvičení nasměrovávat vědomí? Do temnoty před očima? Nebo mám mít nějak určitý záměr? Abych pravdu řekl, jsem z toho tak trochu zmatenej. O čem to vlastně je? Jak dlouho trvá než se člověk někam posune? Je zvláštní, když si to tady člověk všechno čte, tolik zkušeností, zážitků a úspěšných výletů. Člověk se pak cítí tak nějak ochuzeně...

zasadni otazka je co chceš presne dosahnout

je mnoho cest ale napred je dobry vedet kam chceš vlastně jít

Napriklad to pozorovani tmy u jedne z cest ti hodne pomuže ale u jine ti to cestu dal podstatne zkomplikuje.Neda se to popsat obecne .Respekive jak se popsat obecny mechnizmy jak to funguje a z tech se da odpovodit co mužes použit když se chceš dostat z A do B.